Job 38

Dónde estabas cuando yo fundaba la tierra

Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl: ²Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými? ³Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

⁴Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum. ⁵Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni? ⁶Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její, ⁷Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?

⁸Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se? ⁹Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho, ¹⁰Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře, ¹¹I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.

¹²Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její, ¹³Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli? ¹⁴Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho, ¹⁵A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?

¹⁶Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis? ¹⁷Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis? ¹⁸Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.

¹⁹Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností, ²⁰Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho? ²¹Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?

²²Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis, ²³Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje? ²⁴Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?

²⁵Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému, ²⁶Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka, ²⁷Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?

²⁸Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy? ²⁹Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí? ³⁰Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.

³¹Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati? ³²Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li? ³³Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?

³⁴Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe? ³⁵Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme? ³⁶Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?

³⁷Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje, ³⁸Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely? ³⁹Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž, ⁴⁰Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?

⁴¹Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?